Kurdové v Iráku I.

Tato analýza je prvním dílem o kurdské menšině, jež osidluje severní část dnešního Iráku. Analýza se věnuje etnogenezi Kurdů a událostem, které ovlivnily kurdské obyvatelstvo až do konce 1.světové války. V druhém díle se pak věnuji vývoji Kurdského obyvatelstva od druhé světové války a současnému stavu.

Kurdové jsou etnikem dlouhodobě se vyvíjejícím na územích dnešních moderních států – Iráku, Íránu, Sýrie a Turecka. Jejich vývoj probíhal v izolaci, neboť svá sídla měli v horách. Hory jim poskytovaly jakousi obranu před arabským obyvatelstvem. V dnešní době žije v Iráku až 20 % (1) kurdského obyvatelstva. Dvě třetiny z nich vyznávají sunitský islám, zbylá třetina jsou pak šíité, křesťané nebo židé. Mnoho Kurdů také vyznává nejrůznější sekty, jež jsou synkrezí islámu a náboženství z předislámské doby. Mezi nejznámější patří tzv. lidé pravdy nebo jezidé.

Kurdové mluví mnoha dialekty, z nich těmi nejpoužívanějšími jsou kurmandži a sorani. Kurdové jsou velmi spjati se svým kmenem, i přes život ve městě se tak stále hlásí ke své kmenové příslušnosti.

První zmínky o Kurdech se objevovaly již v 6.stol př.n.l. Území Kurdistánu se pak v roce 1514 - po bitvě u Chaldiranu - rozpadlo a většina z něj připadla Osmanské říši, zbývající části připadly říši Perské.(2) Kurdistán byl tedy z většiny podstoupen Osmanské říši a v jejím rámci ztratil svou autonomii. Tento fakt pak dále vedl k povstáním, jež vedla první osobnost kurdského nacionalismu – Šejk Ubajdalláh na konci 19. stol. I když Šejk Ubajdalláh vedl kurdská vojska v rusko-turecké válce. Jeho zásluhy nebyly dostatečně oceněny a na územích, která Kurdové obývali, měl podle Dohody z Berlína, vzniknout arménský stát.(3)

Po první světové válce se Velká Británie rozhodla vytvořit Irák. Jejím plánem bylo spojit dvě provincie – Basru a Bagdád.  Mezitím byl ale plánován vznik nezávislého Kurdistánu. Generál Šerif Paša předložil na pařížské mírové konferenci koncepci a požadavky Kurdů k vytvoření vlastního států. V roce 1920 pak byla podepsána sèvreská mírová smlouva, jež se články 62-64 zavazovala k možnosti vytvoření Kurdistánu s mandátem Společnosti národů.(4) Kurdistán měl v tomto pojetí zahrnovat území nynější Sýrie, Turecka a Iráku.

Britská vláda, která byla zprvu pro vytvoření Kurdistánu, změnila své názory poté, co byla v převážně Kurdy obydleném území Mosul nalezena ropa. Britská armáda území obsadila a navrhla řešení – připojení kurdských území k nově vznikajícímu Iráku. I přes protesty a povstání, které nastaly na severu, Velká Británie spojila dohromady tři vilajety – Bagdád, Basru a Mosul a roku 1921 dala vzniknout Iráku.(5)

Fakt, že se v jižním Kurdistánu nachází ložiska ropy, se šířil velice rychle. Kromě Velké Británie si toto území začalo nárokovat i Turecko. Spor měla vyřešit laussanská mírová konference. Ta se konala v letech 1922-1923 a zúčastnilo se jí pouze Turecko a Velká Británie. Zástupci diskutovaného území – tedy Kurdové a Arabové - nebyli vůbec přítomni. Oba státy proklamovaly velký zájem o ustanovení kurdského státu. Toto jednání však byla jenom zástěrka k ustanovení toho, komu bude patřit surovinově bohatý jižní Kurdistán. V druhé polovině roku 1923 tak byla podepsána laussanská mírová smlouva. V té byly ustanoveny turecké hranice, tedy i hranice mezi Tureckem a Irákem. Turecká republika byla ustanovena výměnou za respektování práv jejich menšin.(6)

V letech 1925–1926 působila v rámci Společenství národu v Mosulu mezinárodní komise, která měla za úkol mapovat chování Kurdů v této oblasti. Podle jejich výsledků se pak oblast Mosulu připojila k Iráku, avšak zůstala na 25 let mandátním územím Společnosti národů a také ustanovila právo Kurdů na spravování vlastního území a také kurdština se stala jedním z oficiálních jazyků.(7)

V roce 1930 bylo Irácké království oproštěno od britského mandátu. Irácko-britská smlouva však neobsahovala ani slovo o Kurdech. V kurdských regionech se opět zvedly vlny násilí vedené Mahmúdem Berezedžím. Společenství národů prohlásilo že, otázka kurdské nezávislosti není v jejich kompetenci. Na to byla v roce 1937 podepsána saadabanská smlouva, která měla v podstatě Kurdům zakazovat jakékoliv formování organizací či bojových skupin proti veřejným institucím.(8)

Mustafovi Barzánímu se v roce 1940 podařilo uniknout a s pomocí Sovětského svazu na území Íránu založit první a také poslední kurdský stát – Muhabad.(9)

1.      CIA. The World Factbook – Iraq. The World Factbook [online]. Aktualizováno : 11.9.2013.[cit. 2013-11-3] Dostupné z : <https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/iz.html >

2.      WHITE, Paul J. Primitive Rebels Or Revolutionary Modernizers? : The Kurdish National Movement in Turkey. Londýn, New York. Zed Books. 2000.

3.      WHITE, Paul J. Primitive Rebels Or Revolutionary Modernizers? : The Kurdish National Movement in Turkey. Londýn, New York. Zed Books. 2000.

4.      SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion. Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře. Praha:Volvox Globator, 2003.

5.      SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion. Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře. Praha:Volvox Globator, 2003.

6.      VANLY, Ismet.Sheriff. Kurdistan in Iraq G: A people without country. New York. Olive Branch Press.1993

7.      VANLY, Ismet.Sheriff. Kurdistan in Iraq G: A people without country. New York. Olive Branch Press.1993

8.      VANLY, Ismet.Sheriff. Kurdistan in Iraq G: A people without country. New York. Olive Branch Press.1993

9.      SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion. Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře. Praha:Volvox Globator, 2003.