Válka v Iráku

V minulém příspěvku jsme se jen letmo zmínily o válce v Iráku, jakožto jedním z největších konfliktů v novodobé historii Iráku. Následující řádky se tedy pokusí tuto válku víc přiblížit, i když ji určitě nedokážou vykreslit dopodrobna.

Důvodů k válce v Iráku z roku 2003 bylo hned několik. Předpokládalo se, že Saddám Husajn nezničil zbraně hromadného ničení, jak mu ukládalo rozhodnutí OSN z roku 1991 a podle Američanů Irák podporoval teroristické organizace, včetně al-Káidy, která byla strůjcem teroristických útoků z 11. září 2001. Přímé důkazy o spolupráci al-Káidy s Husajnovým režimem ale Spojené státy neměly. Nový americký prezident George Bush mladší úzce spolupracoval s britským premiérem Tonym Blairem, ale chyběla jim podpora jak ze strany NATO, tak OSN. Válku také nepodporovaly státy jako Německo, Francie, Rusko, Čína nebo Kanada. Naopak Španělsko, Japonsko, Jižní Korea a Filipíny válku politicky podpořily. (1.) Oficiálně válka začala 20. března 2003 projevem amerického prezidenta George Bushe mladšího. Ve svém projevu oznámil začátek vojenských operací v Iráku, které měly mít za cíl znemožnit Saddámu Husajnovi schopnost válčit a osvobodit irácký lid. Válku tehdy podporovala většina Američanů, což se ale dost rychle změnilo. O dva roky později už Američané válku v Iráku považovali za omyl. (2.) V březnu roku 2003 tedy začala operace Irácká svoboda, která vyzvala Saddáma Husajna, aby se vzdal a opustil zemi. Když to neučinil, začali spojenci bombardovat Bagdád. Zaměřili se na vojenské základny, vládní budovy a celou infrastrukturu, a na území Iráku se z Kuvajtu přesunovaly expediční a pěší jednotky. 10. dubna měly koaliční jednotky Bagdád pod kontrolou. Obsadily také jiná města, ale pořádek a bezpečnost v těchto městech zajištěné nebyly, když docházelo k častému rabování. Svržení Husajna už ale tak jednoduché nebylo. Díky kulturním odlišnostem Iráku od „západního světa“ cesta k demokratickému státu probíhala jinak, než jak si Američané mysleli. Po oficiálním ukončení bojů ze dne 1. května 2003 se v zemi rozšířily ozbrojené útoky nestátních militantních skupin, konflikty mezi etniky a sebevražedné atentáty. Počty zabitých zahraničních vojáků se začaly zvyšovat. Pro odchod Američanů ze země bylo třeba zajistit bezpečnost, kvůli které probíhal výcvik iráckých policistů a vojáků. (3.) Koaliční vojska byla v nelehké situaci. Musela čelit kritice z důvodů špatné situace v poválečném Iráku a navíc se ani nenašly zbraně hromadného ničení. Nabízela se tedy otázka, zda se skutečně jednalo o odůvodněnou válku a objevily se názory, jestli válka nezačala kvůli irácké ropě. Jaro 2004 pak navíc přineslo skandální fotografie amerických vojáků mučících irácké vězně. Předtím ale koalice zaznamenala aspoň nějaký úspěch. 13. prosince 2003 se konečně podařilo dopadnout Saddáma Husajna, který se ukrýval v podzemní díře nedaleko města Tikrít. Po ročním soudním procesu byl Husajn odsouzen k smrti za nařízení zabití 148 Iráčanů a 30. prosince 2006 byl oběšen. Na webových stránkách irácké socialistické strany Baas se poté objevil Husajnův dopis na rozloučenou. Husajn v něm vyzývá irácký lid, aby necítil nenávist vůči zemím a lidem, kteří zaútočili na Irák, a doufá, že jeho duše přijde mezi mučedníky. (4.) Mezitím bylo třeba rozhodnout o správě Iráku. Koalicí byla vytvořena Prozatímní koaliční správa (Coalition Provisional Authority - CPA), která disponovala exekutivní, legislativní a soudní mocí. CPA poté vytvořila 25ti člennou Iráckou vládní radu, která byla nejvyšším orgánem Irácké republiky. Společně s CPA se radě v březnu 2004 podařilo vytvořit prozatímní ústavu, která stanovila i Iráckou prozatímní vládu. Měla 37 členů a v jejím čele stanul Ajád Alláwí. Prezidentem se stal Ghází Mašaal Adžíl al-Jáwar.(5.) Po přechodné vládě, která vystřídala vládu prozatímní, byla v dubnu 2006 ustavena nová regulérní vláda s premiérem Núrím al-Málikím. Tzv. Dohoda o stažení, kdy měly koaliční vojska opustit Irák, byla stanovena na červen 2009. Do dnešního dne se ale Irák potýká s násilím. Bilance civilních obětí po této válce se liší. Za období let 2003-2006 se někde uvádí 150 tisíc obětí, ale jinde se setkáme i s číslem 600 tisíc. Kromě toho z Iráku odešlo kolem 2 milionů lidí. Irák přišel o 15 - 20 tisíc vojáků a koaliční vojska o méně než 5 tisíc. Daleko vyšší čísla padlých jsou ale po následných nepokojích. (6.) Jak se tedy bude vyvíjet situace Iráku po válce?

Zdroje:

1. PONÍŽILOVÁ, Martina. Irák. Praha: Libri, 2011, s. 110-111. ISBN 978-80-7277-478-4.

2. ČESKÝ ROZHLAS. Stála válka v Iráku Američanům za to? Většina z nich si to nemyslí. Český rozhlas [online]. Vystaveno 2. 2. 2012 [cit. 2013-10-31]. Dostupné z: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/amerika/_zprava/stala-valka-v-iraku-americanum-za-to-vetsina-z-nich-si-to-nemysli--997910>

3. PONÍŽILOVÁ, Martina. Irák. Praha: Libri, 2011, s. 111-116. ISBN 978-80-7277-478-4.

4. THE WASHINGTON POST. The Trial and Conviction of Saddam Hussein. The Washington Post [online]. Vystaveno 18. 10. 2005 [cit. 2013-10-31]. Dostupné z: <http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/custom/2005/10/18/CU2005101801150.html>

5. PONÍŽILOVÁ, Martina. Irák. Praha: Libri, 2011, s. 120-121. ISBN 978-80-7277-478-4.

6. PONÍŽILOVÁ, Martina. Irák. Praha: Libri, 2011, s. 123-125. ISBN 978-80-7277-478-4.