Kurdové v Iráku II.

Tato analýza pojednává o kurdské menšině žijící na hornatém území čtyř států – Iráku, Íránu, Turecka a Sýrie. My se v této analýze budeme zabývat historií tohoto etnika na území Iráku a to hlavně v období po 2.světové válce až po současnost.

Po 2.světové válce dochází k politické mobilizaci Kurdů. I přes to, že Irák byl stále monarchií, existovala opozice v níž byla i Kurdská demokratická strana Iráku, která se skládala výhradně z Kurdů. V čele nacionalisticky smýšlejících elit většinou stáli starší konzervativci, ale i skupinky vzdělanců – většinou úředníků. Kurdská demokratická strana (dále jen KDS) byla svým programem také inspirovaná Komunistickou stranou Iráku, a to např. i v rozdělení společnosti na třídy. (1.)

V roce 1958 Abdul Karim Qasim svým pokusem o státní převrat, svrhl monarchii a nastolil iráckou republiku. V prozatímní ústavě dal ustanovit práva Kurdů jako národa. Qasim ale později tato ustanovení porušoval, když se vyslovil proti kurdským autonomiím a začal zavádět nejrůznější represe kurdského obyvatelstva.

V roce 1963 se k moci dostala strana Baas. Ta byla v opozici jak proti iráckým komunistům, tak také proti KDS. S její vládou nastal nejen proces arabizace kurdských území ale také neutuchající boje kurdských guerillových vojsk a irácké armády. Hlavním představitelem a velitelem kurdských vojsk se stal Mustafa Barzani. Jeho vojenské úspěchy povzbuzovaly vůdce jednotlivých kmenů, které se k němu postupně přidávaly.(2.)

Když se k moci dostal generál Ahmad Hasan al-Bakr začal s Barzaním vyjednávat o kurdské otázce. Roku 1970 tak byla podepsána tzv. březnová dohoda, která měla 15 článků ustanovujících práva a svobody Kurdů.(3.) Irácká strana začala však Kurdy spolupracovat až v období tzv.tranzice, (přerod kurdských území na samostatně fungující územní jednotky) kdy byly kurdské oblasti znovu napadány. Lídr KDS Barzani začal obnovovat vztahy s Íranem, což je považováno za jeden z hlavních důvodů počátku írácko-íránské války.(4.)

11.3.1974 irácká vláda uznala kurdskou autonomii, avšak bez jakéhokoliv vyjednávání s KDS a také s tím, že porušila hned několik článku Březnové dohody. Tato událost tak vyvolala další vlny nepokojů mezi kurdským obyvatelstvem, odstoupení kurdských zástupců z vlády a všeobecnou mobilizaci kurdského obyvatelstva. Následně nastalo bombardování a arabizace kurdských území. Irácká armáda byla velmi obstojně vybavena sovětskými tanky, zatímco Barzaniho pešmergy měly jen staré zbraně s velmi malou podporou sousedního Íránu. (5. 6.)

Bombardování nemělo za následek jen zmaření lidských životů, ale i hromadný útěk z kurdských oblastí. Území, kde vznikaly uprchlické tábory pak byla přeplněna a i přes útěky do jiných zemí, byli Kurdové vráceni zpět. V průběhu roku 1974 pak došlo k podpisu tzv. alžírské dohody, která byla podepsána Íránem a Irákem. V ní se Írán zavazoval k tomu, že již nebude pouštět kurdské obyvatelstvo přes své hranice. Íránská strana pak v podstatě zradila obyvatele, o nich ještě před tím mluvila jako o vlastních. I když se Barzani snažil spor vyřešit mírovou cestou, byl odmítnut a tak následně stahnul kurdská vojska.(7.)

Arabizace kurdských oblastí pak byla jedním z hlavních nástrojů v letech 1970-1974. Vláda přejmenovávala i měnila hranice území a především systematicky vyháněla kurdské obyvatelstvo.

Během irácko-íránské války však docházelo k největším masakrům mezi Kurdy a Araby. I když Kurdové obsadili většinu svého území zpět, mnoho kurdských vesnic bylo zničeno a obyvatelé popraveni či posláni do koncentračních táborů. Při těchto útocích bylo použito i chemických zbraní.(8.)

Al-Anfal byl pak název programu, jenž měl za úkol systematické bombardování a používání chemických zbraní na kurdských územích. I když se kurdským skupinám za podpory Íránu podařilo získat město Halabaja, irácká vojska odpověděla tvrdým protiútokem za použití chemických zbraní.(9.)

Na konci 90. let pak byl Irák ve válce v Perském zálivu poražen. Kurdové, spolu se šíitskými skupinami, vycítili možnost a kurdské jednotky obsadily většinu území Kurdistánu. Irácká armáda zareagovala protiútoky, které opět vedly k vraždění a hromadným útěkům. OSN a Velká Británie si proto vynutily bezletovou zónu nad Kurdistánem, což vedlo ke stažení iráckých vojsk. Irák se ocitl pod embargem OSN a Saddám Husajn uvrhl embargo zase na Kurdistán.(10.)

V roce 2003 i přes veškeré obavy zůstalo území Kurdistánu klidné. Po pádu vlády Saddáma Husajna se Kurdové spolu s Araby rozhodli vstoupit společně do vlády aby byla okupace Iráku schválena. V létě 2003 pak byl zřízen Irácký vládní výbor, přímo podřízen Prozatímnímu svrchovanému orgánu, vedeného zástupci spojenců.

V nově ustanovené ústavě se pak nepíše o možnosti ustanovení Kurdistánum ale o požadavku na federální uspořádání území. Ústava uznává pak i provincie Dohuk, Arbil a a Suleimanieh jako jednu oblast s pravomocemi svých bezpečnostních složek. Arabština a kurdština se staly oficiálními jazyky Iráku.(11.)

Stále však převládají spory mezi Kurdy a Iráčany a to např.o město Kirkuk, jehož zásoby ropy mají čítat i 10% veškerých zásob ropy Iráku. Ani jedna strana se tohoto území odmítá vzdát. Kirkuk bylo v minulosti silně arabizováno. Kurdové se tedy na něj odkazují i historicky.

1. VAN BRUINESSEN, Martin The Kurds in movement : issues, organization, mobilization, 2003, text dostupný online <http://igitur-archive.library.uu.nl/let/2007-0312-083811/bruinessen_04_kurdishmovementissues.pdf>
2. WIMMER, Andreas, Nationalist Exclusion and Ethnic Conflict: Shadows of Modernity, Cambridge, 2002, Cambridge University Press
3. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
4. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
5. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
6. KORN, D.A.The Last Year Of Mustafa Barzani, Middle East Quarterly, text dostupný online <http://www.meforum.org/article/220>
7. VANLY, Ismet.Sheriff. Kurdistan in Iraq G: A people without country. New York, 1993 Olive Branch Press
8. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
9. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
10. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
11. SLUGLETT, Peter, FAROUK-SLUGLETTOVÁ, Marion, Irák od roku 1958: Od revoluce k diktatuře, Praha, 2003, Volvox Globator
12. BEEHNER, L., The Challenge in Iraq´s Other Cities: Kirkuk, 2006, Counciln on Foreign Relations, text dostupný online <http://www.cfr.org/publication/11036/>